Beze jména 1
Dějepis. Šarlotin nejméně oblíbený předmět. Už jen pár měsíců a bude konec tomu utrpení. Rajmont naprosto nevzrušeně a monotónně pokračoval ve výkladu. Vypadalo to, že ani jeho samotného to nebaví. Seděl na katedře a občas napsal na tabuli nějaký letopočet nebo jméno.
Šarlota okázale zívla a zoufale se snažila udržet pozornost.
„Nudím vás, slečno Machová?“ zasyčel na ni jako had.
„Ne, pane profesore,“ odpověděla pohotově Šarlota. Jeho rty se zkroutily do opovržlivého úšklebku.
„Tak se laskavě naučte dávat si při zívání ruku před ústa. Ani já, a jistě ani vaši spolužáci, nestojíme o tak výraznou ukázku vaší dutiny ústní.“
„Já bych o to třeba stál,“ ozval se polohlasně Adam z druhé lavice.
„Tak si to schovejte až po vyučování, pane Kopecký,“ zpražil ho přísně Rajmont.
Šarlota si vyměnila s Ingrid naprosto nezaujatý pohled. Tohle dělal každou chvíli. Stále někoho shazoval před celou třídou. To nebylo u vyučujících nic moc neobvyklého. Ale ostatní měli alespoň nějaké oblíbence, které nikdy nepotopili. On nikoho takového neměl. Byl vysazený snad úplně na všechny! Je pravda, že holky měl rád snad ještě méně než kluky. Chvíli se jeho třída domnívala, že je snad homosexuál. Ale brzy usoudili, že víc by sedělo asexuál. Takový člověk snad ani nemůže mít nějaký milostný život.
Vždy chodil v černé košili a černých džínách. Perfektně mu seděly ke krátkým černým vlasům a černým chladným očím. Dokud neotevřel pusu, byl i poměrně pohledný. Ale jeho mluvený projev okamžitě dojem pokazil.
Rajmont se zhluboka nadechl, podíval se na hodinky a dál pokračoval v monotónním výkladu.
Na konci hodiny se přesně se zvoněním sbalil a opustil třídu.
„To mi řekni,“ Šarlota se otočila k Ingrid, „jak někdo tak pohledný, může být takový kretén?“
Ingrid se rozesmála. „Že ty jsi stále takový snílek a v každém hledáš něco dobrého.“
„Nemůžu za to!“ povzdechla si Šarlota a rozhodila rukama. „Vždyť to snad ani není možný, jak se chová.“
„Tak běž a řekni mu to,“ vybídla ji Ingrid, zatímco si dávala věci do tašky. „Stejně to neuděláš, protože bys jinak propadla. Kdybys mu zkusila něco říct, nechal by tě rupnout. I kdyby ses učila sebevíc.“
„Stejně, co bych mu měla říkat?“ zamračila se dívka. „Že by neměl ztrapňovat studenty? Akorát by mě vysmál.“
„On? Studený čumák?“ ušklíbla se Ingrid. „Viděla jsi ho někdy se usmát?“
„Ne,“ přiznala Šarlota. „Leda se protivně zašklebí.“
„Tak to nech plavat,“ vzala ji Ingrid kolem ramen. „Stejně se bude chovat dál jako idiot.“
Šarlota smutně pokývala hlavou.